Útěchou ve dnech, kdy hledáme cesty, jak se posunout dále, nám může být ten fakt, že všechno, co se děje, slouží nejvyššímu dobru každého z nás. V realitě bytí je mnohdy těžké uvěřit tomu, že některé situace mohou sloužit dobru, obzvlášť v případech, kdy celou situaci halí závoj všech možných pocitů, jen ne toho dobra.
V rámci mé zkušenosti, ale i praxe vás mohu ubezpečit, že výsledné dobro se projeví v momentě, kdy je daná situace, která vám nedá spát, přijata do poslední části situační mozaiky. Dokud nepřijde přijetí, převládá vnitřní boj s větnými mlýny. Jedná se o osobní vzpouru proti božímu řádu. Lidé mají tendenci kontrolovat všechno, všechny, a hlavně sebe. Plynulost se vytrácí a uniká svobodná volba každého živého článku v daném příběhu. Co na vás dýchá z této atmosféry? Je to klid, nebo neklid?
Otázkou je, z jaké vnitřní části pramení klid a z jaké neklid?
Kam je potřeba se vrátit s pozorností, aby se v celém systému nastolil klid? Myšleno v systému osobní roviny každého z nás, což se adekvátně zrcadlí v systému na kolektivní rovině. Každý z nás vnáší otisk do kolektivní jednoty. V našem případě mluvíme o klidu a neklidu, ale stejně tak je to i v rámci celkového osobního nastavení, směřované pozornosti a následného konání. Pojďme se tedy vrátit s pozorností k aktivaci intuitivní tvořivé síly, díky které jsme schopni změnit to, s čím nejsme spokojení, nebo pokud toužíme po dalším progresu.
V životě nám jsou předkládány určité situace, jejichž posláním je vykřesat z nás to nejlepší. To tak je, to je neměnné v rámci určitého plánu, abychom naplnili to, co naplnit máme.
V ideálním případě se jedná o pochopení celkové situace v širším rámci, zařídit se a jednat podle intuitivního vedení a přijmout božské načasování – tzn. volně splynout s proudem dění, a to bez odporu, kontroly a lpění.
Ale funguje to tak vždy? Máme vždy dostatek vůle a klidu se vším a všemi splynout bez tendence měnit to, co bychom chtěli mít už vyřešené? Často dost radikálním tvořitelem je kombinace logického smýšlení nad danou situací a „bohatých“ zkušeností. Tento tvrdě racionální postoj spíše zatápí pod proudem dění, než rozvolňuje blokády a léčí, co je třeba. A právě kvůli tomuto nesouladu, řekněme rozporem mezi rozumem a srdcem, jsme vedeni do situací, které nás učí přijetí. Jakmile přijmeme situaci, kvůli které vzrůstá snaha korigovat moudrost vyššího principu bytí, nastolujeme rovnováhu uvnitř sebe, a to je nesmírně úlevné. Rovnováha přináší klid a klid vnáší pochopení; pochopení toho, čím nám daná situace měla a má být prospěšná. Čemu nás ve své podstatě daná situace učí.
Jedná se o situace, díky kterým vnitřně sílíme, abychom našli ten správný smysl a směr naší další cesty. Krůček po krůčku objevujeme to, co bylo zapomenuto a ukryto hluboko v našich srdcích. To, pro co jsme se dávno rozhodli, že chceme žít. Je to tiché volání naší duše, která nám pomáhá křísit vnitřní motivaci a vášeň, tolik potřebné ingredience životního naplnění.
Cesta vede skrze reálné přijetí dané situace; neutíkat do minulosti ani budoucnosti. Přestat se utápět v myšlenkách, proč se to stalo nebo v „lepším“ případě polemizovat, kdo stojí za důvodem aktuálního dění. Přestat hledat viníky a začít hledat řešení.
Hluboké přijetí jde ruku v ruce s uvolněním potlačovaných emocí, které způsobují vnitřní neklid; řekněme určitý konflikt, který není v souladu s plynulostí dalšího posunu. Potlačováním autentických emocí se pěchuje časovaná bomba, která by dříve nebo později mohla pořádně bouchnout. Je to svobodná volba každého z nás, jak dlouho se bude držet ve stavu rezistence, jak dlouho se bude energeticky držet na podobně laděných vlnách, které přitahují další a další podněty, které jen prohlubují svízelnou situaci a posouvají moment uvědomění, že vše se děje pro naše nejvyšší dobro.
Jak z toho kolotoče ven? Uvědoměním … stejně tak, jak se dostáváme tam, kde se nám to nelíbí, a chtěli bychom to změnit, tak věřte, že všichni máme veškeré schopnosti a zdroje dostat se tam, kde toužíme být. Jedná se naprosto o stejně tvořivou sílu, ale tentokrát v produktivní rovině.
Zcela upřímně si položit otázky: “Jak to mohu změnit?” a “Co mám udělat?”Najít si vlastní otázku nebo sugesci, chcete-li afirmaci, která vás podpoří, u které budete intuitivně vnímat, že je ta správná, že to je ta vaše.
Afirmace a otevřené otázky aktivují spojení s inteligencí vyššího Já.
Začnou k vám přicházet informace, jak podpořit sebe sama a jak intuitivně vystupovat z pohodlné zóny do světa, kde to zatím neznáte.
Z pohledu neurologie se aktivuje pravá mozková hemisféra – tzn. představivost a kreativita, čímž se přirozeně harmonizuje schopnost vytvářet si ideální podmínky v každodenním životě. Tendence kontroly a chápání celé situace z pohledu logiky se eliminuje, a tím se snižuje stres a uvolňuje se zatížená mysl. Celkově dochází k harmonizaci na mentální úrovni, což se promítá i do celkového uvolnění fyzického těla.
Každý ví, co má udělat, jen v labyrintu divokých myšlenek, neužitečných přesvědčení a smíšených pocitů je těžké nalézt zdravě ukotvující rozhodnutí, které je v souladu s jeho cestou.
Stává se, že tichý hlas intuice je často udolán logickými argumenty. Proč? Protože to nejjednodušší řešení nezapadá do propracovaného logického konceptu. Paradoxně kvůli tomu, že je to tak jednoduché. Naštěstí tento tichý a velmi trpělivý průvodce to s námi nevzdává, věří nám, a proto se stále znovu a znovu snaží s námi navázat kontakt. Možná to zní jako sci-fi, ale opak je pravdou. Ten správný čas přijde, každý potřebuje svůj čas a nemá smysl na sebe tlačit. Tlak způsobuje další stres a bolest, proto volme raději přijetí, abychom stres mohli transformovat na klid. Mějme na paměti, že harmonie mezi racionální myslí a intuitivní tvořivou silou nás vždy vede správnou cestou.
Věř tomu, že všechno, co potřebuješ vědět, víš. Stačí se vzdát potřeby spěchat. Právě tendence spěchat Ti brání rozpoznat to, co hluboko uvnitř sebe víš a co máš udělat. S klidem a pokorou postačí přijmout vše tak, jak to je. Ono není vždy vše takové, jak by se na první pohled mohlo zdát. Realitu občas halí iluze ega. Pamatuj, že léčivá síla přijetí je v plném procítění přítomného okamžiku. Jedině v plném prožitku přítomného okamžiku jsi ve své síle, ve své autentické síle.
♥
Veronika
Líbil se vám článek? Dejte mi o tom, prosím, vědět likem, sdílením, ale i třeba komentářem, co vás zaujalo nejvíce?
***
Jak se naučit naslouchat intuici by vám mohla pomoci kniha Životní nadhled.
