Indikátor toho, jak dalece je člověk efektivní v rámci cesty sebepoznání, se pozná podle stupně schopnosti setrvání v úspěchu. Úspěch je znakem vitality. Zatímco úspěch je stav, kdy realita splývá s očekáváním, vitalita již stavem není. Vitalita je již zmíněnou schopností setrvávat v úspěchu. Mezi úspěchem a vitalitou je podobný vztah jako mezi rovnováhou a stabilitou. Rovnováha je stavem nějakého systému, zatímco stabilita je schopností systému v rovnováze i setrvat. Teorie vitality musí být platná pro systém jako celek – tzn. i pro člověka a jeho život. (Plamínek, 2013)
Sebepoznání logicky začíná otázkou, co od života člověk očekává. Toto pojmenované očekávání nastiňuje pravděpodobnost úspěchu v životě. Na obrázku 10 je znázorněna pyramida vitality pro účely sebepoznání, jak na sebe navazují jednotlivé kroky na cestě k udržitelnému úspěchu.
Smysl života udává míru užitečnosti. V rámci manažerské role je zde určující míra užitečnosti pro organizaci, přičemž minimálním požadavkem je, aby vnímal manažer užitečnost alespoň sám sobě.
Způsob života řeší otázky, jak dosáhnout žádoucího stavu. Pokud člověk ví, co chce, je na místě hledat adekvátní cesty k realizaci stanovených cílů. Do této kategorie v pyramidovém znázornění patří tradiční disciplíny sebeřízení, a to včetně time managementu a činností spojených s výkonem manažerské pozice. Jde o efektivitu.
Učení se je vyjádřením schopnosti přijímat nejen úspěch, ale i neúspěch, učit se ze správných rozhodnutí i z omylů. Stanovování cílů, volba klíčových cest a následné výsledky člověka učí. Jde o nalezení stability.
- Učení ostatních je vyšším stupněm ukotvení se ve stabilitě kontinuálního učení se ve vlastním životě. Může se objevit moment, kdy samotné učení se již nebude stačit a objeví se touha učit ostatní, inspirovat druhé vlastními zkušenostmi.
Vedení je již určitý vliv na ostatní. Je zde aktivována schopnost měnit sebe sama na základě sebepoznání. Jedná se zde o aktivní zásah do vlastního života i životů ostatních. Tento stupeň v lze v podobě manažerské role popsat jako užitečnost, efektivita, stabilita a dynamika).
Úspěch nepřichází sám o sebe, je nutné pro jeho dosažení zapojit určitý potenciál, soubor zdrojů a výkon. Vše musí být zapojeno současně, aby došlo ke skutečné realizaci dosahování stanovených cílů. Plamínek (2013) Plamínek (2013) charakterizoval určité předpoklady či zdroje, které hrají hlavní roli k dosažení úspěchu.
PLAMÍNEK, J. 2013. Sebepoznání, sebeřízení a stres. Praktický atlas sebezvládání. 3. doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, a.s.
