Jak dosáhnout SPOKOJENOSTI a ŠTĚSTÍ v životě? Díky smysluplné vizi!
Jednou z podmínek chování je nejen síla motivace a hodnota cíle, ale i subjektivní odhad pravděpodobnosti jeho dosažení. Myšleno ve smyslu vědět, co chceme. Pokud to nevíme, těžko poznáme, že máme to, co chceme.
Do situací, ze kterých bychom se rádi pohnuli dále, se dostáváme zcela úspěšně, a to díky vnitřním přesvědčením a “stavu” naší zkušené mysli. Ve zmíněném případě tvoříme nevědomě. Nespokojenost je dílem přesvědčení a programů, na kterých lidé tvoří nevědomě. Většinou na základě strachu a nejistoty, volíme taková řešení, která časem vytvoří takovou situaci, která bude prosycena emocemi, na jejichž principu bylo rozhodnuto. To je velmi důležité si uvědomit: Na základě jakých emocí se rozhoduji? Protože další kroky a zkušenosti budou odrážet kvalitu rozhodnutí. Tzn. – nechci už tohle zažívat, nechci se už dále věnovat XY. Chci XY. Pozornost je věnována bodu nespokojenosti.
Spokojenost pramení z vědomé tvorby. Tzn. – vím, co chci a plně si uvědomuji, co pro to mám udělat. Pozornost je věnována cíli a dlouhodobé udržitelnosti dané perspektivy. Co z toho plyne? Vzhledem k tomu, že tvoříme v každém momentě našich vzácných životů, je dobré sledovat sebe sama, kam chci jít, kam skutečně jdu a proč.
Mnozí z nás procházejí situacemi, které nejsou vůbec jednoduché. Ale na druhou stranu, co je složité pro jednoho z nás, může být pro druhého jasně řešitelný stav. Není to o situacích, ale o postoji k situacím. Když si budeme myslet, že situace nemá řešení, nebude mít – my ho prostě nezaznamenáme, neuvidíme cestu ven. Zřejmě by mnoho z vás podotklo: No jo, jenže ono to není tak jednoduché si vždycky uvědomovat širší souvislosti.
Nezbývá mi než souhlasit, a to z vlastní neocenitelné zkušenosti, ale i ze sdílení zkušeností druhých. Zaujmout nový postoj, řekněme postoj optimističtějšího rázu, si žádá vnitřní práci a trpělivost. Otázkou je, jestli optimismus je to správné slovo. Možná bychom to mohli pojmenovat jako laskavější postoj vůči sobě, chtít více pro sebe, naučit se vnímat vlastní hodnotu …. Napadá mě mnoho synonym k optimistickému postoji.
Abychom byli schopni zaujmout nový postoj a vzkřísit odvahu tepají v každé buňce našeho těla, je důležité mít vizi, která dodává další a další motivaci. Mít vizi, ze které když vyskočí obavy, tak přesto víme, že to zvládneme.
Vystoupit ze zajetých kolejí, prolomit rutinu a vytvořit si nový návyk mysli pomocí otázky JAK. Než začneme naslouchat svému vedení a přijímat informace, jak to udělat, měli bychom mít vyjasněno, CO chceme získat. Abychom úspěšně sladili věnovanou pozornost jasně definovanému záměru, měli bychom se upřímně zamyslet nad otázkou PROČ. Pokud si pro sebe pojmenujeme smysluplnost, která plně naplňuje vizi našich nejhlubších očekávání, jsme v proudu (plynulosti života – FLOW).
CO (vize, záměr) + PROČ (smysl) + JAK (změna, schopnosti) = FLOW (naplňování, život)
Podotýkám, že smysluplnost by měla naplňovat nás, na pomyslné úrovni náš vnitřní pohár štěstí a spokojenosti. V opačném případě tíhneme nevědomě k naplňování vnějších pohárů v podobě naplňování očekávání druhých či jejich vizí. Tehdy dochází k pocitům, že se ztrácíme. Období životní krize. Není divu, když s plným nasazením naplňujeme ambice či očekávání druhých, zatímco ty naše strádají a tiše volají po naší pozornosti.
S plnou koncentrací na naše cíle naprosto přirozeně zapojujeme naše talenty a schopnosti, čímž se eliminuje podvědomý stres. Impuls je aktivován ze srdeční roviny a manifestován skrze intelektuální rovinu, to je důsledek pojmenování si otázky PROČ. Proč bych to měl/a dělat? Definujeme si nejvyšší hodnoty, které když vědomě žijeme, cítíme se stabilní v životě. V případě, že naplno využíváme svůj potenciál, stává se nás život smysluplný a naplněný. Náš přístup je proaktivní a sebemotivující. Cítíme flexibilitu a příliv kreativity. Pocity stereotypu, nudy a frustrace se transformují a jsme obdařeni životadárnou energií, která vlévá do žil radost a tvořivost.
Plynule díky pevně ukotvené vizi a následné vnitřní proměně v našich životech cítíme blaženost, nepopsatelný pocit správnosti a naplňování toho, co bylo dávno předurčeno.
Osud? Poslání? Smysluplný život?
Každý, ať si pojmenuje po svém, co vnímá jako ze všeho nejdůležitější, aby dosáhl “svého stavu štěstí”.
Veronika
***
Doplněný úryvek z knihy Životní nadhled.
***
Veronika Kovářová – autorka & mentorka – www.veronika.vision
FB page: Veronika Kovarova Sebekoučink
Článek je dovoleno šířit pouze s uvedeným autorským zdrojem a přiloženými odkazy.
