Téma volně navazuje na článek Hlubinné souvislosti: Odpuštění.
Nechat odejít to, co bylo, je jedno z učení, ve kterém se neustále zdokonalujeme. Něco odešlo a další dění se hlásí o pozornost. Klidu dosáhneme, to už víme, opět tím, že vše, co do našich životů již nepatří, necháme jít.
Odpuštění je základním pilířem klidu.
Cyklus odpouštění a propouštění zdá se někdy nekonečný, ale je nezbytný, abychom se vůbec dokázali přenést z jedné fáze do druhé. To je dané učení, respektive poučení, které trvá tak dlouho, dokud v sobě držíme lítost, vztek či křivdu. Potlačované či nepřiznané emoce nejsou dobrým společníkem pro tvorbu naplňující budoucnosti. To jsou ti kostlivci, kteří nám sem tam oznámí svou přítomnost právě ve složitějších fázích v životě. Pokud je pojmenujeme, dáme jim tím pozornost, o kterou se hlásí. Vědomě si přiznáme něco, co jsme se snažili skrýt možná i sami před sebou; vyslovíme něco, co jsme se báli říci nahlas; vytáhneme pravdu na světlo.
Nic nového nemůže přijít, pokud naši pozornost zaměstnává to, co patří dějům minulosti. Co potřebuješ nechat jít? Co Tě už unavuje?
Zjisti, co to je a najdi způsob, jak se daného zjištění pustit. Mohou to být vzpomínky, neužitečné myšlenky a přesvědčení, lidé, určité přežité a nevyhovující situace nebo zlozvyky. Ty víš, co to je. Pokus se toto zjištění popsat. Co přesně to všechno v Tobě vyvolává? Jakým způsobem je Ti dané zjištění prospěšné? Co sis uvědomil/a?
Situace se otáčejí a mění v souvislosti s dosažením kvalitnějších prožitků tehdy, když dojde k uvědomění, a to upřímnému uvědomění.
Jak to poznáme?
Když to, co nás dříve provokovalo nebo vychylovalo z rovnováhy, nás nechává klidnými. Za těchto okolností, jež se vyvíjely do tohoto bodu mnohem delší dobu, než jsme si mysleli, můžeme zcela otevřeně říci, že jsme to zvládli.
Není třeba se již vracet do minulosti <ožívat něco>, co již nemá smysl řešit. A přesto se to tolikrát stává. Lidé se chtějí posunout, hledají různé cesty, jak se pozvednout, ale přitom jsou si sami vlastním nepřítelem. Sami si uvazují závaží v podobě mentálního pouta s minulostí.
Nové a svěží začátky přicházejí poté, když se pustíme starého.
♥
