Znáte to, všude čtete „Všechno má svůj čas“, blízcí i ti vzdálenější doporučují: „Nech tomu čas, ono se to vyřeší.“ Ale co když už toho času i čekání máte plné zuby? Co pak? Každá rada dobrá, viďte?! Jediné, co je v tomto příběhu jisté, je, že čas hraje nejdůležitější roli. Nic neuspěcháme, nic nepředběhneme, nic nemůžeme minout. Ovšem… na druhou stranu můžeme na sílu věci uspěchat, předběhnout i získat. Tak jak tomu vůbec rozumět? Jak pochopit tuto veličinu zvanou čas?
Všechno má svůj kontinuální vývoj. Každá životní etapa má počátek v nejistotě, někdy i ve zmatku plného obav, co vlastně bude, a hlavně jak. Jedná se o počátek nového učení, díky kterému rosteme z pohledu duše i jako osobnost, rozvíjíme naše schopnosti i vrozené dary. V této fázi se probouzejí touhy „core“ jádra nás samotných; pokud je tato vnitřní část kontinuálně ve vývoji, jsme šťastní. A to je ve své podstatě alfou a omegou celé situace. Pokud se posouváme a plyneme s časem, všechno je skutečně v pořádku a niterně víme, že všechno má svůj čas; vnímáme pocit správnosti.
Počátek každé nové životní etapy se ohlašuje touhou po něčem novém. Jednoduše by se dalo říct, že je to pokračování příběhu, který míří k dobrému konci stejně jako je tomu v každém bájném příběhu. Legendy píše každý z nás. Každý z nás přispívá svým poznáním a vkládá otisk do kolektivního vědomí.
Pokud v počátcích udržíme na uzdě strach a pustíme se krok po kroku do toho, k čemu jsme intuitivně vedení, čas je nám velmi dobrým přítelem, neboť nám dává nejen naději, ale získáváme postupně i jistotu. Pokud nás strach ovšem paralyzuje, stagnujeme a ze vší té stagnace je frustrující, když, obrazně řečeno, snídáme, obědváme i večeříme stále to samé. V tomto rozpoložení je všechno marné, a to včetně tvrzení, že všechno má svůj čas… prostě to nestačí. Představa, že míříte stále stejným směrem a brázdíte stále stejné koleje, které jsou už tak zajeté, že nejsou skoro vidět a jdete po nich prakticky zpaměti, je devastující, a to zejména pro duši, pro kterou je přirozené učení a růst. Ostatně pro to tady všichni jsme.
Pochopili jste, kdy termín „Všechno má svůj čas“ je v některých případech naprosto kontraproduktivní? Kdy barometr rudých emocí stoupá tomu, kdo má vystlaný důlek, z něhož neví, nebo možná z nevědomosti ani nechce vylézt. V těchto situacích je tato konkrétní forma uklidnění spíše provokativní.
Odvážným štěstí přeje, a tak se „časem“ začnou nabízet nové možnosti, jak dosáhnout niterné vize i touhy přivítat v životě něco nového. V tomto koloběhu je důležité rozpoznat, kdy čekání na „tu správnou“ příležitost přerostlo v pohodlnost, apatii či odevzdanost. Nikdy se nic nestane samo, i když to tak mnohdy může vypadat. Komu se toto přihodí, zpětně stejně zjistí, že začal dělat něco jinak, nebo nad vším začal jednoduše jinak přemýšlet.
Jaká rada by se teď hodila? Jednoduše pozorujte pocity, a to včetně těch, kterých se jakkoli snažíte zbavit. Vytěsnění funguje, ale o tom zase někdy jindy. Vím, že se to velmi lehce řekne, ale nechte mluvit i takové pocity, které jsou nepříjemné. Proč? Protože pro vás mají velmi cenné informace, že váš život potřebuje změnu. Pokud se tyto nepříjemné pocity hlásí o slovo častěji, formulka „Všechno má svůj čas“ vás začne provokovat. A když už provokuje? Převezměte zodpovědnost za svůj život, kterou jste přenechali možná ostatním či jste to „hodili na Vesmír“. Pokud pracujete s termínem Vesmír, nutno podotknout, že i ten potřebuje vědět, v čem vám má pomoci.
Pokud vašemu životu chybí směr, je nutné najít smysl, proč se postavit nohama opět na zem.
Střed každé životní etapy je počátkem orientace. Vnitřním zrakem už dokážeme zřít cestu před námi, jisto jistě už známe i způsob, jakým po ní půjdeme. Toto se ukáže časem, kdy odvaha i intuice je silnější než strach a ego. K tomuto uvědomění, chcete-li stavu, si každý musí dospět sám vlastním tempem. A jsme opět u času, neboť tato cesta uvědomění se neuděje ze dne na den. Je to o plynulém vystupování z komfortní zóny, objevování nejen externích možností, ale primárně těch vnitřních.
Když jedna životní etapa míří ke svému završení, jsme na vrcholu, velmi dobře se orientujeme v tom, co žijeme a děláme. V tomto období dochází k hluboké vnitřní spokojenosti, vědění a je dosaženo určitého stupně zralosti. Nutno podoktnout, že spokojenost a pocit naplnění doprovázejí každý krok od samotného rozhodnutí ke změně, neboť ono už samotné rozhodnutí „něco změnit“ je velmi vzrušující, protože intuitivně vnímáme obohacení, které si tím nadělujeme.
Když víte, že máte svůj život pod kontrolou, chápete, že všechno má svůj čas. Když ztrácíte kontrolu nad svým životem, čas vám pomůže vzít si svoji sílu opět zpět.
Každý z nás je natolik silný, aby dokázal učinit takové změny, které povedou k procítění pocitu správnosti. Naslouchejte intuici a upusťte od tendence racionalizovat intuitivní rozhodnutí, protože každá významná změna je učiněna na základě něčeho, co jste doposud ještě nedělali. A na co se nesmí zapomínat? Na trpělivost a projev vděčnosti za všechno, co jste dokázali.
Veronika
